EU peníze školám

EU dotace

Lyžařský kurz měl skvělé sněhové podmínky

Přiblížilo se pololetní vysvědčení a s tím i lyžařský kurz pro sedmý ročník. Řinčení hrnců a rachot pánviček u nedělního oběda byl u některých rodin přerušen odjezdem jejich ratolestí na lyžařský výcvik. Za přísného dozoru rodičů se autobus pomalu rozjel směr Petříkov, kde se měl konat lyžařský výcvik. Se stoupajícími vrstevnicemi se měnila i barevnost krajiny. Vše nabíralo bílou tvář, neboť bílé pokrývky přibývalo a při nájezdu do Petříková už to pěkně klouzalo a najít zelený rukávek na jakémkoliv stromečku bylo hodně obtížné. Nakonec jsme propluli v pořádku až na místo ubytování, neboť kapitán svůj velký vůz skvěle ovládal. Po ubytování jsme ihned nasměrovali všechny lyžníky na svah. Při neustálém brblání některých teenegerů se nám je podařilo postupně dostat do příslušné výšky svahu s tím, že ho na dvou prkýnkách sjedou. Někteří to zvládli skvěle, jiní tančili foxtrot a někteří okusili sníh nejen na svých sedacích partiích, ale i v obličeji, když jejich pád připomínal skok do hluboké vody. Po hodině trápení jsme došli na chatu a pořádně se ubytovali. Po večeři jsme lyžníky rozdělili do družstev. Po vydatném spánku jsme se druhý den vrhli na lyžování. Sněhové podmínky byly vynikající, připomínaly Rakouské Alpy. Pouze ledovce bychom v Petříkově hledali marně. Odpoledne lepší lyžaři odešli na prudší svah a ostatní bojovali, seč jim síly stačili, na mírném kopečku pod Petříkovem. S každou minutou strávenou na prkýnkách většina absolventů kurzu cítila, že lyže začínají lépe ovládat.

Úterý bylo zasvěceno běžkám. Tradice nám velela vyšplhat se na horskou chatu Paprsek. Tentokrát jsme vyrazili o něco dříve, abychom při návratu nemuseli používat baterky či čelovky. Ovšem díky skvělému počasí a perfektně upraveným stopám se nám podařilo téměř nemožné. Všichni účastníci „zájezdu“ dojeli až na vrchol. Pochopitelně se to neobešlo bez menších děr ve sněhu a několikerému nasazování lehkých běžeckých lyží, ale i tak husí pochod (ve stylu „krok, sun, krok“) posledních lyžařů dosáhl Paprsku. Lehké občerstvení – hranolky, tatarka, kofča… – a šupajdili jsme si to dolů. I sluníčko vykouklo zpoza mraků, jak nám to jde. A k tomu nám sníh na stromech ukázal nádhernou scenérii a krásnou tvář paní Zimy. Pochopitelně méně zdatní lyžaři bojovali i cestou zpět na základnu. Sjezdy směrem dolů působili velmi efektně, ale i tak pádů do měkké bílé peřiny přibývaly. Po dojezdu na základnu jsme vyhladovělí pádili na kus žvance, který každému přišel vhod. Poslední dva dny již byli věnovány na zdokonalení techniky lyžování. Ti nejlepší se věnovali carvingu pod vedením instruktora Zdeňka Rendly a ti méně zdatní pokračovali ve zdokonalování obloučků a zastavení na méně náročném svahu. Čtvrteční odpoledne zakončilo lyžařský kurz na místních svazích. Krkolomné pády již nebyly, takže lze konstatovat, že si všichni „účastníci zájezdu“ lyžování užili, ať už na méně náročném kopci či ve vyšších a prudších sjezdech. Páteční ráno bylo určeno na balení věcí a volání rodičům, že se vracíme v pořádku. Po příjezdu autobusu jsme vše naložili a vyrazili k domovu. U školy již čekali na své ratolesti rodiče, kteří si své teenagery odvedli domů i s pololetním vysvědčením.

Nejenom lyžování byl zasvěcen tento kurz. Po skončení denního výcviku se žáci sešli u rozkazu dne, kde jim vedení kurzu představilo náplň dalšího dne a občas je napomenulo za prohřešky, kterých se od brzkého rána do pozdního večera dopustili. Večerní program byl obohacen přednáškami o bezpečnosti na horách, mazání lyží či carvingovému lyžování, které měli své kompetenci paní učitelka Marcela Mikulíková, respektive instruktor kurzu Zdeněk Rendla. Po přednáškách následoval program, který si dělali mladí lyžaři sami. K tomu jsme ještě přiřadili noční vycházku do Ramzové, takže večery byly celkem pestré.

Strava byla perfektní, chuťově velmi pestrá a rozmanitá. Snídaně byly ve formě švédského stolu, takže si každý vybral, co mu nejvíce chutnalo – vločky, koblížek, koláč, čaj či párek… Obědy a večeře všem chutnaly, nikdo si nestěžoval a od druhého dne jsme měli i druhou večeři – pomazánka, rohlík nebo chléb.

Bohužel jsme měli letos i jeden úraz, který si vyžádal sádru. Jinak celý výcvik proběhl bez nehody. O bolení v krku, či jiná malá „bebínka“ se skvěle starala zdravotnice kurzu Marcela Mikulíková.

Chtěl bych poděkovat za příjemný kurz všem dospělákům: p. učitelce Milušce Horákové, instruktorovi Zdeňkovi Rendlovi, asistentce Ireně Křížové a samozřejmě i zdravotnici kurzu Marcele Mikulíkové, která musela řešit jednu nepříjemnou událost a jednu menší kalamitu. Nechci ani zapomenout na žáky třídy 7.A, kteří v pohodě tento kurz zvládli.

Mgr. Leopold Čížek, vedoucí lyžařského kurzu